Puťák 2024

Na konci školního roku jsme se s partou zdatných druháků rozhodli vyrazit na pěší pouť Moravským krasem. Do batohů jsme zabalili vše potřebné od spacáků a stanů až po vařiče a instantní polévky. Cíl byl jasný. Užít si putování volnou přírodou, vyzkoušet si minimalistický styl života jen s nejnutnějšími věcmi, sáhnout si na dno svých sil, a hlavně se pobavit.

Zatímco při setkání na hlavním nádraží v Pardubicích všichni oplývali úsměvem a sebevědomím, na prvních pár kilometrech za Brnem se ukázalo, že brát s sebou třeba 2 kg repráček nebo cepín nebyl úplně nejlepší nápad. Nedalo se ale nic dělat. Podle hesla „Co sis zabalil, to si odneseš.“ jsme první den doputovali do 18 km vzdálených Křtin, kde na nás čekalo zasloužené koupaliště a posezení u ohniště. Brzo se k nám sice přihnalo menší krupobití, které některé z nás spláchlo. Štěstí, že nejsme z cukru.

Plány na druhý den byly veliké. Ráno jsme vytáhli všechna klíšťata, zalepili puchýře na patách a chodidlech a vyrazili vstříc 24 km trase s plnou polní a se sluncem nad hlavou. Po cestě jsme navštívili krásy Rudického propadání i zbytky hradu Holštejn. Někteří nabrali vysoké tempo, aby co nejrychleji dorazili do cíle. Jiní zase vsadili na volný režim s větším množstvím zastávek. Nakonec ale všichni do druhého kempu ve Sloupu dorazili.

Poslední den našeho putování nás hned brzo ráno čekala návštěva Sloupsko – šošůvské jeskyně, bylo proto nutné si ráno přivstat a zrychleným krokem na místo dorazit. Odměnou za budíček v 6:30 nám ale byly nádherné prostory jeskyně s překrásnými krasovými jevy. Na zbytek dne jsme kopli do vrtule a prohnali se kolem propasti Macocha, abychom už po 15. hodině stihli nastoupit na vlak z Blanska do Pardubic. Přestože jsme všichni byli unavení, špinaví a zpocení, a přestože naši přítomnost spolucestující ve vlaku asi příliš neocenili, byla na tváři většiny chodců patrná radost a hrdost.

Na závěr bych chtěl přede všemi účastníky smeknout klobouk za jejich fyzickou i psychickou zdatnost. Pochod nebyl vůbec jednoduchý a všichni mají můj obrovský obdiv.

Mgr. Bc. Jan Štěpánek